Začali jste se učit cizí jazyk, máte slušnou slovní zásobu, píšete, čtete, rozmlouváte se, ale když někdo promluví na vás, tak mu nerozumíte. Rádi byste tuto nepříjemnost, která vám brání v plynulé konverzaci, odstranili? A chcete konečně přijít na to, v čem děláte chybu? Pak čtěte dál a zjistěte, jak tolik obávaný poslech zdolat.
Psaný a mluvený jazyk jsou dvě různé věci. Když dokážete přečíst každé slovo a porozumět mu, neznamená to, že těmto slovům budete rozumět i při poslechu. Čtený text si můžete několikrát v klidu projít a máte tak dostatek času na pochopení kontextu. Když na vás ale někdo promluví, máte jen jednu šanci na úspěch. Pokud nerozumíte a nepožádáte o zopakování, vaše konverzace skončí dříve, než začala. A to může být pro váš další pokrok v jazyce demotivující. Co s tím?
Pojďte se podívat na poslechové chyby, které možná děláte a ani o tom nevíte.
1Necháváte strach, aby vás přemohl
Strach je v učení jazyků velkou překážkou. Čím více se naučíte, tím více zjišťujete, že toho ještě hodně neumíte. To vás může rozhodit a zahltit. Nejhorším scénářem pak je, když necháte strach, aby vás přemohl úplně, a přestanete poslechy dělat. A i když se budete dále snažit a procvičovat všechny jazykové dovednosti, strach může zhoršovat vaše učící schopnosti.
Je to ta samá situace, jako když přijdete do nové práce. Ze všech stran se na vás navalí neznámé výrazy a vy nevíte, na co se dříve soustředit. Máte spoustu nových kolegů a nejste schopni si zapamatovat jména všech najednou. Po měsíci se situace už zpravidla uklidní, vy nasajete atmosféru i pracovní slang a s většinou kolegů si potykáte. Už víte, co a jak, a nejste z nového prostředí nervózní.
Možná jste dali na naše rady, trénovali a poslouchali a najednou jste začali rozumět! A v tu chvíli jste se samým překvapením lekli, že už snad opravdu rozumíte, a najednou to bylo všechno pryč. To zakročil starý známý strach z neporozumění a stáhl vás s sebou zpět.
Dalším stupněm na škále strachu z neporozumění je situace, ve které se chcete pustit do rozhovoru s rodilým mluvčím. Když posloucháte doma v klidu, rozumíte už velmi dobře. Jakmile se ale máte zapojit do konverzace s rodilým mluvčím, ztuhne vám jazyk a v tu chvíli nevnímáte, co vám říká. Jen cítíte, jak panikaříte, že mu nebudete rozumět. A taky nebudete.
2Očekáváte, že budete hned rozumět všemu a všem
Myslíte, že čím více slov se naučíte nazpaměť, tím více budete rozumět? Ne tak docela. I když se slovo naučíte, bez pořádné poslechové praxe ho nebudete umět při poslechu rozeznat. Zvláště u jazyků, kde se liší mluvená a psaná forma, je důležité si slovíčka pořádně naposlouchat. Za poslechovou praxi si poděkujete, až se setkáte s rodilým mluvčím, který mluví dialektem nebo má nějakou vadu řeči. Teprve tam se pozná, jak kvalitně jste si poslech nacvičili.
Možná patříte ve třídě k těm nejlepším a s lektorem, který na vás mluví pomaleji, vám jde konverzace snadno. Perfektně mu rozumíte a také jste už zvyklí na jeho přízvuk a volbu slov. V pohodě zvládáte i učebnicové poslechy, které bývají speciálně upravené pro výuku a namluvené pomaleji a srozumitelněji. Tedy opět to není autentická forma jazyka.
Pak totiž nastane den D a vy se dáte do řeči s rodilým mluvčím. A najednou mu nerozumíte. Jak je to možné? Důvodem, proč to tak je, může být právě to, že při nácviku nepoužíváte autentické texty. Každý rodilý mluvčí má trochu jiný přízvuk, tempo řeči a výběr slov. Někdo se vyjadřuje pomalu v krátkých srozumitelných větách a jiný vede překotné monology s příšerným přízvukem. Abyste nebyli zaskočeni, zařazujte do poslechu autentické texty od různých rodilých mluvčích. Jen ty vás dobře připraví na reálné situace.
3Posloucháte jednotlivá slova, ne kontext
Problémem také může být, že se učíte slovíčka izolovaně bez kontextu. Jednotlivá slovíčka mohou v kontextu měnit svůj význam nebo i funkci ve větě. Uveďme si příklad v angličtině:
- she bought a red apple = koupila si červené jablko – red je přídavné jméno a znamená červen
- she turned red = zrudla – red je v tomto případě součástí slovesa a neznamená primárně červenou barvu
Pokud jste se nenaučili slovíčko red v kontextu a neznáte všechny jeho možné významy, druhá věta she turned red vám nebude dávat smysl.
4To, co slyšíte, rovnou překládáte
Další nevhodnou technikou při poslechu je překládání. Něco uslyšíte v cizím jazyce a hned si to v hlavě začnete překládat do mateřštiny. Je to jako když jedete například do Anglie, kde mají jinou měnu – libry. Než si něco koupíte, cenu si pečlivě přepočítáte na české koruny, abyste dokázali posoudit, na kolik vás zboží vlastně vyjde. Pokud byste v Anglii už nějakou dobu žili, přestali byste si měnu přepočítávat a už byste nakupovali rovnou v librách.
Přesně tak je to i s překladem v hlavě. Ze začátku učení jazyka je to dobrý sluha, ale později když potřebujete poslouchat více textu a rychleji reagovat, už je to zlý pán. Brání vám vnímat text v celém kontextu, protože si překládáte jedno slovíčko po druhém. A když se takto postupně prokousáváte celou větou, zjistíte, že už se nesoustředíte na zbytek textu a nevíte, co následovalo po té první větě, kterou jste si v hlavě přeložili.
5Texty, které posloucháte, vás nebaví
Při studiu cizího jazyka byste měli všem jazykovým dovednostem věnovat přibližně stejné množství úsilí, abyste dosáhli kýženého výsledku. Mnoho studentů se ale raději věnuje čtení a psaní a poslech a mluvení odsouvají na druhou kolej. Pokud ale chcete jazyk ovládat plynně a rozmluvit se, bez poslechu to nepůjde. Ti, kteří mluví dobře cizím jazykem, ho mají skvěle naposlouchaný.
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč vás více baví číst či psát, ale neradi posloucháte? A nemůže to být tím, že si pro poslech vybíráte nezáživné texty?
6Neposloucháte správně
Posloucháte aktivně nebo pasivně? Občas je dobré mít poslech jako zvukovou kulisu, abyste si navykli na to, jak jazyk zní. Když to tak ale budete dělat pořád, nikdy se nic nenaučíte. Zvuková kulisa je dobrým doplňkem k aktivnímu poslechu.
Můžete vyzkoušet i různé poslechové techniky, abyste se vycvičili v koncentraci:
- Snažte se pochopit hlavní myšlenku a říct, o čem poslech byl. Detaily znát nemusíte.
- Soustřeďte se pouze na klíčová slova nebo myšlenky. Tady jsou detaily důležité. V textu můžete například hledat letopočty nebo si zapisovat, jaká slova mluvčí používají nejčastěji.
- Ověřte si, že jste dobře rozuměli. Poslouchejte, co vám druhý říká, a pak mu to zopakujte. Tím si ihned zkontrolujete správnost a druhý vás případně opraví.
Poslech může být někdy pěkně tvrdý oříšek, protože nemáte text před sebou, abyste si ho mohli vícekrát přečíst. Jakmile na chvíli ztratíte pozornost, část textu vám uteče. Velkou roli hraje i přízvuk rodilého mluvčího a slova, která používá. Zkrátka je to složitější disciplína, kterou ale pravidelným nácvikem zvládnete také. Buďte trpěliví a hlavně se bavte.
Jak jste na tom s poslechem vy? Jde vám snadno nebo s ním bojujete? Dejte nám vědět v komentářích.
Nejlepší zkušenost mám s poslechem zjednodušených knih. Od úrovně 0 se člověk postupně prokousá výš a potom už si troufne na originální (nezjednodušené) audioknihy i filmy. Já jsem byl takhle po 5 letech schopný složit zkoušku z poslechu na úrovni C2. :-)
A prosim, muzete nejake doporucene zjednodusene knihy doporucit?
Hezký den a děkujeme za otázku. Záleží na tom, jaký jazyk se učíte, jaký druh knih máte rád (detektivky, fantasy, reálné příběhy?) a jak jste v jazyce daleko. V článku Nechte se okouzlit magií dvojjazyčných knih: Tipy pro začátečníky jsme doporučovali několik knih pro začátečníky pro angličtinu, němčinu, španělštinu, francouzštinu, ruštinu i italštinu. Nicméně tady je pár dalších tipů: pokud jste angličtinář, tak skvělé na procvičení jsou knihy jako Robinson Crusoe, Sherlock Holmes, Dobrodružství Toma Sawyera nebo Jeeves aneb anglický Saturnin, se kterým se hodně nasmějete. Ať se vám čtení daří!