Malé děti na to mají totiž své fígle. A rády vám je prozradí. Stačí je pozorovat. Děti jsou schopny osvojit si jazyk během prvních třech let života. I vy jste jednou tím dítětem byli a naučili se váš mateřský jazyk. Tak proč to teď nejde ani po pěti letech studia? Cizí jazyk není o nic těžší než ten mateřský. Vše je o našem přístupu a způsobu, jakým se ho snažíme dostat do hlavy. A právě malé děti nás v tomhle mohou pěkně vyškolit. Pojďte se vrátit do dětství, inspirovat se nekonvenčními metodami a začněte si jazyk osvojovat přirozeně a zábavně.

Nikdo z nás dopředu neví, zda se narodí v šarmantní Francii, exotické Indii nebo třeba v malé zemičce jako je Estonsko. Když přijde dítě na svět, je jako nepopsaný list papíru. Zatím nemá svůj mateřský jazyk, ten teprve začne poznávat.

Mozek malých dětí se chová jako houba a nasává všechny podněty kolem. A tedy i ty jazykové. A tak se zdá, že děti jsou skvělými lingvisty, kteří se mateřský i cizí jazyk naučí lusknutím prstů. Ale nenechte se mýlit, i dospělý mozek má vše potřebné k tomu, aby si cizí jazyk osvojil. Cizí jazyk se naučí v jakémkoli věku. Tak co na něj vyzkoušet pár dětských vychytávek a učit se hrou?

1Vytvořte si jazykovou bublinu

Děti mají při učení mateřského jazyka jednu obrovskou výhodu, protože jsou jím obklopené. Mateřština se na ně valí ze všech stran a ony ji nejprve nasávají pasivně poslechem a hodně pozorují dění kolem sebe. Brzy tak zjistí, jak se která věc nazývá a k čemu slouží.

I když dítě ještě neumí nějakou věc aktivně pojmenovat, ví, co znamená. Když mu maminka při hře řekne: „Podej mi míč,“ dítě jde a podá jí ho. Postupně dítě začne opakovat slabiky, ze kterých se stávají celá slova. A když něco vysloví správně, nebo se to správnému výrazu alespoň blíží, maminka ho pochválí.

TIP 1: Najděte si cestu, jak jazykem žít. V takovém množství, v jakém jste vy obklopeni češtinou, jsou děti obklopeny svou mateřštinou, tedy jazykem, který se učí. Samozřejmě nejlepší a nejrychlejší cestou, jak docílit podobných podmínek, by bylo vycestovat do zahraničí a tam pracovat a žít. To je ale pro mnohé z nás nereálné. Ale to vůbec nevadí, i v domácím prostředí se můžete jazykem obklopit. To, co obvykle děláte, dělejte rovnou v cizím jazyce, pokud to jen trochu jde. Například čtěte cizojazyčné knihy, poslouchejte zahraniční hudbu, dívejte se na seriály v originále nebo si pište diář ve vašem cílovém jazyce.
TIP 2: Když se naučíte něco nového, pochvalte se. Nebo se rovnou odměňte. Naprosto dostačující bude, když si dopřejete delší pauzu, dáte kousek čokolády nebo si pořídíte novou propisku. Čím náročnější nebo větší cíl splníte, tím může být odměna větší. Po každé námaze a splnění úkolu by měla přijít pozitivní odezva, která je pro udržení motivace naprosto zásadní. Tak to nepodceňujte.

2Chybujte a nestyďte se za to

Když chce malé dítě najíst nebo napít, dělá vše pro to, aby toho dosáhlo. Ukazuje, natahuje se, pláče, a když už umí mluvit, tak si o to řekne. To samé dělá, když něco nechce. Svou verbální i neverbální komunikací se snaží přizpůsobit ostatní svým potřebám. A je mu jedno, kolik gramatických a stylistických chyb u toho naseká, jen když mu bude vyhověno.

„Děti se neučí jazyk proto, aby vše řekly korektně, ale proto, aby se dorozuměly. Jejich motivace je přirozená a silně účelová – chtějí s druhými komunikovat.“

Malé děti také nelimituje strach z toho, že udělají chybu. To přijde až o něco později, nejčastěji se školní docházkou, kdy se v tomto ohledu schopnost přirozeného učení zpomalí a děti se začnou více zaměřovat na čtení a psaní. Ale ještě se vraťme k chybám malých dětí. Opravdu si z nich nic nedělají a nejsou za ně nijak vysmívány či trestány v podobě pětky v žákovské. To je pro jejich motivaci a rychlý posun také klíčové.

Například moje tříletá dcera se občas zapomene a řekne: „To je pro maminku a tatínku.“ Někdy to nechám být, jindy ji jen opravím, ona se tomu zasměje a příště to řekne správně. Ale podezírám ji z toho, že si mě jen testuje.

TIP 3: Netrapte se, pokud uděláte nějakou chybu. Hlavně zpočátku, kdy do jazyka teprve pronikáte, je zásadní mluvit, mluvit a zase mluvit, i s těmi obávanými chybami. Pro nás dospělé je to nepříjemné, obzvlášť když nás na chybu někdo upozorní, protože máme pocit, že nás někdo hubuje. Ale zlepšit se můžeme právě jen díky chybám. Trochu ironické, ale nevyhnutelné.

3Nečtěte si o samotě

Malé dětičky neumí číst. Když čtou, tak pouze obrázkové knihy, nad kterými umí strávit hodiny a dospělého tak donutí luštit s nimi ty obrázkové šifry. Později to zvládnou už samy, ale stejně preferují na rozdíl od dospělých „u čtení“ společnost. Proč? Jazyk si totiž osvojují převážně poslechem a k tomu potřebují právě toho druhého, který jim bude obrázky pojmenovávat a především jim bude dávat zpětnou vazbu na jejich výslovnost. Tu si pak pilují samy aktivně tak, že slovo neustále opakují, dokud ho nevyladí.

Například s mojí dcerou někdy hrajeme vyslovovací hru. Ona se zeptá: „Co to je todleto?“ A já jí odpovím: „To je vstupenka.“ Ona na to: „Vtupenka?“ A já: „Vstupenka.“ A ona na to… mnozí z vás to jistě znají, tahle „hra“ je nadlouho :)

TIP 4: Z toho všeho plyne, že děti se učí v první řadě poslechem a mluvením. Proto se zaměřte zpočátku na tyto dovednosti a hodně je trénujte. Najděte si jazykového parťáka, vyzkoušejte jazykový tandem nebo si najměte lektora. Je jedno, jestli s nimi budete komunikovat na živo nebo online. Rozhodující je hodně mluvit.

4Věřte v sílu kontextu

K tomu, aby se děti naučily číst a psát, potřebují specifické instrukce. Nejlépe se naučí číst, když mají znalost kultury a kontextu daného jazyka. Tzv. teorie schématu tvrdí, že děti, které neznají kontext, nedokáží odhadnout, co se v příběhu odehraje, a tak mají potíže s porozuměním a nad slovy ve větě musí dlouze dumat. Když ale mají povědomí o kontextu, čtou rychleji a lépe.

Například znají pohádku o Červené karkulce. Díky tomu, že už o ní slyšeli, tak vědí, že měla červený plášť a košíček a šla navštívit babičku. Nebudou se nad tím pozastavovat. Některé školy přišly na to, že když děti, které nejsou rodilými mluvčími daného jazyka, dostanou předem informace o textu a kultuře, jde jim čtení mnohem snáze.

TIP 5: Vylepšete si své cizojazyčné čtení tím, že si nejprve nastudujete kulturu a současné dění v zemi, kde se mluví vaším cílovým jazykem. Je jedno, jak dobří v jazyce jste. Nikdy totiž textu plně neporozumíte, pokud nebudete znát kontext, který se za tím vším skrývá. Proto si udělejte malý průzkum o dané problematice nejprve ve své mateřštině, a pak si o tom přečtěte v cizím jazyce. Uvidíte, že textu porozumíte daleko lépe.

5Učte se hrou a opakujte si

Děti si opakují víc, než si myslíte. Někdy dokáží být jako ohraná gramofonová deska. Když se jim něco líbí, například nějaká říkanka, chtějí ji slyšet pořád dokola. Chtějí si ji totiž zapamatovat. Některé pohádky také mohou sledovat do zblbnutí.

„Zatímco nám dospělým už z toho tečou nervy, ony se v tom vyžívají a pochytí tak nová slova a kontext.“

Na to pak naváže další způsob opakování, kterým je přehrávání situací ze života. Sedí na koberci, pochodují s panáčky, plyšáky a autíčky a vyprávějí, co zažily. Nebo si vezmou panenku a mluví na ni tak, jako maminka nebo tatínek mluví na ně. Opět si tím opakují, zasazují si události do kontextu a učí se tím také gramatiku.

Například moje dcera si jednou nabrala do konvičky vodu, šla zalévat sedmikrásku a říká u toho: „Bude pršet.“ Potom začala zalévat a vesele volala: „Prší.“ A když už došla voda: „Pršelo.“ Pak se zamyslela a rozjařeně dodala: „Už neprší!“

TIP 6: Cizí jazyk si tímto způsobem můžete procvičovat i vy. To, co běžně děláte, popisujte. Nebo si večer udělejte chvilku a shrňte si váš den. Co se událo, jak jste se cítili, co jste dělali. Procvičíte si tím různá slovíčka a také gramatiku.

6Gramatiku vaší mateřštiny neberte v potaz

Protože se děti učí mateřštinu, tedy svůj první jazyk, studují si tím i gramatické struktury. Tyto struktury nám dospělým pak ztěžují život, když si chceme osvojit jiný jazyk. Učíme se totiž skrz tyto naučené gramatické vzorce z naší mateřštiny. Proto se snažte na tyto vzorce nehledět a nechte se vést vaším cílovým jazykem.

TIP 7: Gramatiku cizího jazyka si naposlouchejte a načtěte. Rozhodně se nespoléhejte na to, že je stejná, nebo podobná tomu, co znáte. Stejně jako každý stát má své vlastní zákony, má každý jazyk jiná pravidla. Když pojedete do zahraničí a uděláte tam nějaký přestupek, za který byste u nás zaplatili pár stovek, může vás to v cizí zemi vyjít pěkně draho. To samé platí i pro jazyky. Každý má svá vlastní pravidla, a když se je budeme snažit mísit, nebude to dělat dobrotu.

7Co z toho plyne pro nás dospěláky?

Psaní a čtení jsou v cizím jazyce důležité, ale ne na prvním místě. To patří poslechu a mluvení. My dospělí se cizí jazyk učíme často právě prostřednictvím učebnic, cvičebnic a slovníků. Nezatracujte je, ale doplňte je právě z větší části o poslechy a komunikaci.

Na chyby nehleďte, spíše mějte oči a uši otevřené a vnímejte cizí jazyk bez předsudků. Obklopte se jím, co nejvíce to jde, a zejména mluvte s druhými, ať máte zpětnou vazbu, díky které se v jazyce zlepšíte.

Dejte nám vědět do komentářů, jaké metody malých lektorů plánujete využít.