Slovosled (Word order)

2 Zvláštnosti anglického slovosledu

Obsah následující kapitoly je pro pokročilé studenty

Nyní se podíváme na případy, kdy se od pevně daného slovosledu odchylujeme (ale stále zachováváme gramatickou správnost):

2.2 Zvolací věty

Pro zvolací věty používáme buď slovíčko how nebo what. Tím vždy věta začíná, pak následuje předmět, podmět a nakonec sloveso. Věta vždy končí vykřičníkem:

• What a beautiful day it is! – To je ale krásný den.
• How perfect she is! – Je tak dokonalá!

Někdy ale stačí pouze zmiňovaná zájmena a předmět nebo pouze přídavné jméno:

• What a day! – To je ale (skvělý) den!
• How awesome! – Skvělé!

Všimněte si, že po how vždy následuje přídavné jméno, po what zase podstatné.

2.3 Krátké odpovědi

Pokud odpovídáme způsobem, že někdo něco také, používáme konstrukci, ve které sloveso předchází podmět:

• A: Yesterday, I lost my keys. – Včera jsem ztratil klíče.
  B: So did Peter! – Petr také!

Tuto konstrukci, ale můžeme použít i v normální větě, kde říkáme, že někdo něco také udělal nebo nějaký je:

• I am tall and so is my girlfriend. – Já jsem vysoký a moje přítelkyně také.
  To samé platí pokud říkáme, že někdo něco také ne (slovíčko so (také) ale nahradíme slovíčkem neither (ani ne)):
• A: I don’t understand his behaviour. – Nechápu jeho chování.
  B: Neither do I. – Ani já ne.

2.4 Podmínkové věty

V podmínkových větách máme možnost tzv. inverze. Konkrétně máme ve třetím kondicionálu možnost se zbavit spojky if tím, že v podmínkové větě přesuneme pomocné sloveso před podmět. Dosáhneme tím větší formálnosti:

• None of this would have happened, had I listened to you. – Nic z toho by se nestalo, kdybych tě byl poslechl.
• Standardně by věta vypadala takto: None of this would have happened if I had listened to you.

2.5 Negativní slovíčka

Pokud nám věta začíná negativní slovíčkem (například never, not only..), vzniká tzv. inverze – přehození slovesa před podmět:

• Never have I been so happy. – Ještě nikdy jsem nebyla tak šťastná.

Děje se tak i pokud tímto slovíčkem začíná věta, která je až druhá v souvětí.

• I didn’t like him, nor did I like his friends. – Neměla jsem ho ráda a ani jsem neměla ráda jeho kamarády.

Inverzi používáme i pokud věta začíná příslovcem, které je negativní pouze ve významu, ale ne formě:

• Rarely was he sad. – Jen málokdy byl smutný.

2.6 Jednoslabičné příslovce na začátku věty

Pokud nám věta začíná jednoslabičným příslovcem, opět následuje inverze slovesa před podmět:

• Here comes our bus! – Tady je náš autobus!
• Out comes the sun! – Slunce vychází!
• I picked my bag and off I went to school. – Vzal jsem si batoh a šel jsem do školy.

Typicky se jedná o zvolání.

2.7 „Odložené předložky“

Předložky se běžně nacházejí v těsné blízkosti slova, ke kterému se váží (například: We are at school. – Jsme ve škole). V některých situacích předložky mění své místo ve větě – posouvají se za sloveso, často až úplně na konec věty (například: Where are you going to? – Kam jdeš?). To v češtině možné není. Nyní se podíváme na časté situace, při kterých k tomuto jevu dochází:

• takzvané wh-questions, tedy otázky začínající tázacími zájmeny what, which, who apod.:
  • Who did you talk to? – S kým jsi mluvil.
    • V této situaci je ale přesun nakonec věty pouze volitelný. Můžeme také říci: To whom did you talk? – S kým jsi mluvil.
  • Platí, že takto „odložené“ předložky znějí v angličtině přirozeněji.
  • Některé další příklady:
    • Where are you at? = At which place are you? – Kde jsi?
    • What is it good for? = For what is it good? – Na co je to dobré?
    • How long for? = For how long? – Na jak dlouho?
• v případě, že používáme trpný rod:
  • We have already paid for the car. – Už jsme za to auto zaplatili (rod činný)
    =
  • The car has already been paid for. – To auto je už zaplacené. (rod trpný)
  • Zde už se jedná o nezbytný přesun předložky, protože nemůžeme říct: For the car it has already been paid.
• ve vztažných vedlejších větách:
  • The man who I was robbed by is over there. – Ten muž, který mě okradl, je támhle.
  • Můžeme opět ponechat předložku na svém místě, nicméně předchozí varianta je daleko frekventovanější. Věta by pak vypadala: The man by whom I was robbed is over there.
• pokud máme ve větě sloveso v infinitivu:
  • Laura is difficult to deal with. – S Laurou se těžko jedná.
  • tato varianta nám navíc umožňuje dát větší důraz na sloveso
• ve zvoláních: 
  • What have I done to be yelled at! – Čím jsem si ten křik zasloužila!

FRONTING
Jedná se o jev, kdy větu začneme jejím předmětem. Můžeme ho použít v několika situacích:

• zvýšený důraz:
  • A soft bed I demand. – Měkkou postel, tu vyžaduji.
  • Umístěním předmětu na začátek na něj dáváme větší důraz. Změní se i překlad, kde v češtině většinou přídáme ukazovací zájmeno. Posuďte sami rozdíl mezi touto větou a větou bez frontingu:
  • I demand a soft bed. – Vyžaduji měkkou postel.
• ironie, sarkasmus:
  • A good movie he calls it. – Tak tomuhle říká dobrý film?!
  • Zde jsem přesunuli předmět na začátek, abychom dodali sdělení špetku ironie. Nesouhlasíme tedy s dotyčným, ba naopak. Opět můžete posoudit rozdíl mezi první větou s a bez frontingu:
  • He calls it a good movie. – Říká, že to je dobrý film.