Modální slovesa (Modal verbs)

    0
    23734

    Úvod

    Modální slovesa jsou speciální slovesa, která nám pomáhají vyjádřit dva druhy skutečností. Buďto jimi vyjadřujeme pravděpodobnost, možnost či určitost, nebo nám slouží pro vyjádření schopnosti, žádosti o svolení, návrhu, povinnosti apod.

    Nejdůležitějšími modálními slovesy jsou:
    can, could, may, might, must, shall, should, will, would.

    Modální sloveso je pomocné sloveso, které určuje způsob významového slovesa, které jej následuje. Jako příklad si vezmeme modální sloveso „should“.  Pokud řekneme: „I should“, v češtině (tedy „měl bych“), nevíme, co bychom měli udělat a samotné modální sloveso v takovém případě nemá význam. Proto je třeba, aby význam modálního slovesa doplňovalo další sloveso, které bude nést význam věty. Například „I should read“, neboli „měl bych číst“ – v tomto případě již smysl dává.

    Modální slovesa mají tu zvláštnost, že se na rozdíl od významových sloves nijak nečasují (například: He speaks – on mluví – je běžné významové sloveso, tudíž ve třetí osobě přidáváme koncovku –s. Can toto jakožto modální sloveso neumožňuje, proto pouze he can – on může.). Tvary všech osob si ukážeme v tabulkách u jednotlivých sloves.

    Modální slovesa dělíme na centrální a marginální. Marginální modální slovesa jsou taková, která můžeme použít jak jako modální, tak i jako běžná významová slovesa (například NEED: I needn’t (modální) x I don’t need (významové). Centrální modální slovesa takovou vlastnost nemají, tudíž nemohou stát samostatně pouze jako slovesa významová (například CAN: I can’t ale ne I don’t can). Více se o tomto rozlišení dozvíte níže, v kapitolce o marginálních modálních slovesech.

    Nyní se podíváme na tabulku s obecným přehledem modálních sloves:

    Modální slovesaFonetický přepisČtení v češtině
    Pomocná slovesa
    can moci, umět/kæn/ "ken"
    could mohl/kʊd/"kud"
    may smět/meɪ/ "mej"
    might moci/maɪt/"majt"
    must muset/mʌst/ "mast"
    shall/ʃæl/"šal"
    should měl by/ʃʊd/"šud"
    will/wɪl/"vil"
    would/wʊd/ "vud"
    Marginální modální slovesa
    need (muset, potřebovat)/niːd/ "nýd"
    dare (troufat si)/deər/ "dér"
    used to (dělával)/ˈjus·tu/"jústů"
    ought to (měl by) /ˈɔːt ˌtə/ "ót tu"

    1 Centrální modální slovesa

    Mezi centrální modální slovesa řádíme: can, could, may, might, must, shall, should, will, would.
    Nyní si je společně všechny projdeme:

    CAN/COULD

    Slůvko can (umět, moci) používáme, když chceme vyjádřit, že někdo něco umí (He can sing. –Umí zpívat.), někdo něco smí (Can I go to the toilet? – Můžu jít na toaletu?), nebo že je něco nepravděpodobné (It can’t be her. – To nemůže být ona.).

    Jak poznat, zda se can = moci, nebo umět?
    CAN můžeme ve větě přeložit jako smět nebo jako moci. I v češtině máme slova, která zní stejně, ale mají jiné významy – například slovo „koruna“. Jedině kontext Vám napoví, o jaké koruně se zrovna bavíme, jestli o té královské nebo o minci. Stejně tak používáme kontext pro rozlišení mezi slovy moci nebo umět.

    • Představte si, že máte hlídat dceru svého kamaráda a rozhodnete se ji vzít na koupaliště. Ještě nikdy jste společně u vody nebyli. Když jí položíte otázku: „Can you swim?“, je z kontextu patrné, že se jí ptáte, zdali plavat UMÍ.
    • Teď si představte, že jdete na koupaliště s přítelkyní, která má zlomený prst. Na koupaliště s ní chodíte běžně, a proto víte, že umí plavat. Když se jí tedy zeptáte „Can you swim?“, z kontextu jasně vyplývá, že vás zajímá, zda MŮŽE se zlomeným prstem plavat.

    Stejně tak, jako u našeho slovíčka „koruna“, vám napoví u slovesa CAN kontext.

    • can ve všech osobách vypadá takto:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI can swim.
    Umím plavat.
    We can swim.
    Umíme plavat
    Druhá osobaYou can swim.
    Umíš plavat.
    You can swim.
    Umíte plavat.
    Třetí osoba.He/She/It can swim.
    Umí plavat.
    They can swim.
    Umí plavat.
    •  could vypadá následovně:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osoba I could swim.
    Uměl jsem plavat.
    We could swim.
    Uměli jsme plavat.
    Druhá osoba You could swim.
    Uměl jsi plavat.
    You could swim.
    Uměli jste plavat.
    Třetí osobaHe/She/It could swim.
    Uměl/a/o plavat.
    They could swim.
    Uměli plavat.

    Nyní se podíváme na to jak se sloveso can chová v budoucím a minulém čase:

    • pro tvorbu budoucího času používáme sloveso will (které je taky modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u can potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je be able to:
      • I will be able to finish it tomorrow. – Budu to moci dokončit zítra.
      • I will not be able to meet him tomorrow. – Nebudu se s ním moci zítra setkat.
        ale
      • I will can finish it tomorrow. – Budu to moci dokončit zítra.
      • I will not can meet him tomorrow. – Nebudu se s ním moc zítra setkat.
    • při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
      • pokud slovesem can vyjadřujeme nějakou schopnost nebo možnost, máme dvě možnosti:
        • využít tzv. opisný tvar, opisný tvar slovíčka „can“ je be able to:
          • I was able to win the game. – Povedlo se mi vyhrát ten zápas.
        • využít minulý tvar slovesa can – could:
          • I could already swim when I was four. – Už ve čtyřech letech jsem uměla plavat.
        • Rozdílem je to, že pokud použijeme opis, mluvíme o nějaké jednorázové schopnosti – o něčem, co se nám spíše (více či méně náhodně) povedlo. Pokud použijeme minulý tvar, hovoříme o dlouhodobé schopnosti, kterou jsme zřejmě někdy získali a pravděpodobně jí i stále máme.
      • pokud ale slovesem „can“ vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme minulý tvar can + have + příčestí minulé (například could have done):
        • The man in the supermarket could have been John. – Ten muž v supermarketu mohl být Jan.

    V následující tabulce si můžete prohlédnout všechny opsiné tvary pro can:

    Opisy pro CAN
    Přítomný časI am able to
    Minulý časI was able to
    Budoucí časI will be able to
    Předpřítomný časI have been able to
    Předminulý časI had been able to
    Předbudoucí časI will have been able to
    Podmiňovací způsob – druhý kondicionálI would be able to
    Podmňovací způsob – třetí kondicionálI would have been able to
    • slovíčko can nese několik významů:
      • schopnost
        • I can play the guitar. – Umím hrát na kytaru.
      • svolení
        • Can I go to the toilet, please? – Mohu si odskočit, prosím?
      • žádost
        • Can you help me? – Pomohl bys mi?
      • možnost (jsme něčeho schopní)
        • I can visit them while I’m in town. – Mohu je navštívit.
      • možnost (existuje reálná šance)
        • She could be home. – Mohla by být doma.
          • vyjadřuje, jaká je reálná šance (možnost), že je daná skutečnost pravdivá.
          • když vyjadřujeme své přesvědčení o daném faktu, můžeme použít pouze tvar could. „Can“ lze v tomto kontextu použít jen v otázkách a záporech (např. This can’t be true. – To přeci nemůže být pravda.)
    • slovíčko could (minulý tvar od can) můžeme použít i v přítomném čase, dosáhneme tak vyšší úrovně zdvořilosti (například: Can you show me your invitation? – Můžete mi ukázat vaši pozvánku? x Could you show me your invitation? – Mohli byste mi ukázat vaši pozvánku?)

    MAY/MIGHT

    Slovíčko may (smět) využijeme, pokud chceme dát najevo svolení nebo říci, jak moc je něco možné.

    • may ve všech osobách vypadá následovně:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI may help you.
    Mohu ti pomoci.
    We may help you.
    Můžeme ti pomoci.
    Druhá osobaYou may help me.
    Můžeš mi pomoci.
    You may help me.
    Můžete mi pomoci.
    Třetí osobaHe/She/It may help you.
    Může ti pomoci.
    They may help you.
    Můžou ti pomoci.

    Nyní se podíváme na to jak se sloveso may chová v budoucím a minulém čase:

    • pro tvorbu budoucího času používáme sloveso will (které je také modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u may potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je be allowed to:
      • I will be allowed to finish it tomorrow. – Budu to smět dokončit zítra.
      • I will not be allowed to meet him tomorrow. – Zítra se s ním nebudu smět vidět.
        ale
      • I will may finish it tomorrow. – Budu to smět dokončit zítra.
      • I will not may meet him tomorrow. – Zítra se s ním nebudu smět vidět.
    • při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
      • pokud slovesem may vyjadřujeme nějaké svolení, použijeme opisný tvar:
        • I was allowed to see the painting. – Směl jsem vidět ten obraz.
      • pokud slovesem may ale vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme may/might + have + příčestí minulé (například may have done):
        • The man in the supermarket may/might have been John. – Ten muž v supermarketu mohl být Jan.
        • Pokud zaměníme „may“ za „might“, říkáme, že je daný fakt méně jistý než by to mu bylo v případě „may“.

    V následující tabulce naleznete všechny opisné tvar pro may:

    Opisy pro MAY
    Přítomný časI am allowed to
    Minulý časI was allowed to
    Budoucí časI will be allowed
    Předpřítomný časI have been allowed to
    Předminulý časI had been allowed to
    Předbudoucí časI will have been allowed to
    Podmiňovací způsob – druhý kondicionálI would be allowed to
    Podmiňovací způsob – třetí kondicionálI would have been allowed to
    • may vyjadřuje tyto významy:
        • svolení
          • May I see the letter? – Mohu vidět na ten dopis?
        • možnost
          • I may come to the party. – Možná na tu párty přijdu.

    MUST

    Sloveso must (muset) používáme pro vyjádření povinností či nutnosti, ale také jím dáváme najevo jistotu či naše vnitřní přesvědčení.

    • must se v různých osobách tvoří takto:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI must help you.
    Musím ti pomoci.
    We must help you.
    Musíme ti pomoci.
    Druhá osobaYou must help me.
    Musíš mi pomoci.
    You must help me.
    Musíte mi pomoci.
    Třetí osobaHe/She/It must help you.
    Musí ti pomoci.
    They must help you.
    Musí ti pomoci.

    Nyní se podíváme na to jak se sloveso must chová v budoucím a minulém čase:

    • pro tvorbu budoucího času používáme sloveso will (které je také modální a dvě modální slovesa za sebou stát nemohou), tudíž pro tvorbu budoucího času u may potřebujeme tzv. opisný tvar, kterým je have to:
      • I will have to finish it tomorrow. – Budu to muset dokončit zítra.
      • I will not have to meet him tomorrow. – Nebudu se s ním muset zítra setkat.
        ale
      • I will must finish it tomorrow. – Budu to muset dokončit zítra.
      • I will not must meet him tomorrow. Nebudu se s ním muset zítra setkat.
    • při tvorbě minulého času máme hned několik možností:
      • pokud slovesem must vyjadřujeme nějakou povinnost, použijeme opisný tvar:
        • I had to see the painting. – Musel jsem si prohlédnout ten obraz.
      • pokud ale slovesem must vyjadřujeme (ne)jistotu nebo pravděpodobnost daného faktu, použijeme must + have + příčestí minulé (například must have done)
        • The man in the supermarket must have been John. – Ten muž v supermarketu musel být Jan.
        • Pokud v přítomném čase použijeme opis have to, mluvíme o povinnosti, kterou nám někdo zadává (například: You have to pay taxes. – Musíš platit daně.). Když použijeme must, mluvíme spíš o něčem, co my sami považujeme za nutné (například: You must see the new movie. It’s great! – Musíš vidět ten nový film. Je skvělý!)

    V následující tabulce naleznete všechny opisné tvary slovesa must:

    Opisy pro MUST
    Přítomný časI have to
    Minulý časI had to
    Budoucí časI will have to
    Předpřítomný časI have had to
    Předminulý časI had had to
    Předbudoucí časI will have had to
    Podmiňovací způsob – druhý kondicionálI would have to
    Podmiňovací způsob – třetí kondicionálI would have had to
    • must nese tyto významy:
      • povinnost
        • I must go to work. – Musím chodit do práce.
      • přesvědčení mluvčího
        • English must be easy. – Angličtina musí přece být jednoduchá.

    SHALL/SHOULD

    Slovíčko shall se už z běžné slovní zásoby pomalu vytrácí a je nahrazováno slovíčkem will. Především v případech, kdy mluvíme o budoucnosti. Ve formální mluvě se ním ale stále lze často setkat. Kde však stále toto slůvko přetrvává, jsou především návrhy a nabídky (například: Shall I pick you up? – Mám tě vyzvednout?).

    • v různých osobách tvoříme shall takto:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI shall help you.
    Pomohu ti.
    We shall help you.
    Pomůžeme ti.
    Druhá osobaYou shall help me.
    Pomůžeš mi.
    You shall help me.
    Pomůžete mi.
    Třetí osobaHe/She/It shall help you.
    Pomůže ti.
    They shall help you.
    Pomohou ti.
    • shall značí:
      • předpověď
        • He shall win. – Měl by vyhrát.
          • formální, málo používané
      • nabídku
        • Shall I take you home? – Chceš odvést domů?
      • návrh
        • We shall ask him. – Měli bychom se ho zeptat.
      • povinnost
        • The employer shall pay the insurance for their employees. – Zaměstnavatel musí platit pojištění za své zaměstnance.
          • ve formálních dokumentech, právnická terminologie
      • volbu
        • What shall we buy? – Co si koupíme?

    Should (měl by) používáme, když dáváme najevo nějaké naše vnitřní přesvědčení, něco, co považujeme za vhodné nebo správné (například: I should eat healthily. – Měl bych jíst zdravě). Dále ho používáme při dávání rad a doporučení (Například: You should stop smoking. – Měl bys přestat kouřit.).

    • should tvoříme následovně:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI should help you.
    Měl bych ti pomoci.
    We should help you.
    Měli bychom ti pomoci.
    Druhá osobaYou should help me.
    Měl bys mi pomoci.
    You should help me.
    Měli byste mi pomoci.
    Třetí osobaHe/She/It should help you.
    Měl/a/o by ti pomoci.
    They should help you.
    Měli by ti pomoci.
    • should vyjadřuje:
      • nutnost
        • I should visit a doctor before it gets any worse. – Měl bych si zajít k doktorovi, než bude pozdě.
      • doporučení
        • You should talk to someone, it will help you. – Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.
      • dedukci
        • The shop should be somewhere around here. – Ten obchod by měl být někde tady.
    • při tvorbě minulého času si tentokrát vystačíme pouze se should + have + příčestím minulým (například: I should have sent the parcel. – Měl jsem ten balíček poslat.) Minulý čas should have používáme, když zpětně hodnotíme nějakou činnost – jak něco mělo být v minulosti, ale stalo se to jinak.

    WILL/WOULD

    Will (bude) používáme, pokud mluvíme o budoucnosti (také ho používáme pro tvorbu budoucích časů), náhlých rozhodnutí, slibech, předpovědích (například: I will come. – Příjdu.). Pomocné sloveso would (bych) pak nachází uplatnění v žádostech, výběru toho, co máme raději apod.

    Jedna z nejdůležitějších funkcí obou těchto modálních sloves je ale v podmínkových větách, kde je používáme pro naznačení nereálných nebo velmi nepravděpodobných situací.

    • will vypadá v různých osobách takto:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI will help you.
    Pomohu ti.
    We will help you.
    Pomůžeme ti.
    Druhá osobaYou will help me.
    Pomůžeš mi.
    You will help me.
    Pomůžete mi.
    Třetí osobaHe/She/It will help you.
    Pomůže ti.
    They will help you.
    Pomohou ti.
    • would následovně:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI would help you.
    Pomohl bych ti.
    We would help you.
    Pomohli bychom ti.
    Druhá osobaYou would help me.
    Pomohl bys mi.
    You would help me.
    Pomohli byste mi.
    Třetí osobaHe/She/It would help you.
    Pomohl by ti.
    They would help you.
    Pomohli by ti.
    • použitím would v přítomném čase, jsme zdvořilejší (například: Will you let me in, please? – Pustíš mě dovnitř, prosím? x Would you let me in, please? – Pustil bys mě dovnitř, prosím?)
    • v minulém čase použijeme slovíčko would s pomocným slovesem have + příčestím minulým (například I would have saved her. – Zachránil bych ji.) Would have se uplatňuje především v podmínkových větách, a to v situacích, kdy už něco, co se v minulosti stalo, nemůžeme změnit. Více o rozdílech v použití would a would have  se dozvíte v kapitole o podmínkových větách.
    • slovíčko will dává najevo:
      • záměr
        • I will call you. – Zavolám ti.
      • předpověď
        • He will lose. – Prohraje.
      • ochotu, návrh
          • I will carry the box. – Vezmu tu krabici.
      • dedukci
        • That will certainly be Peter. – To bude určitě Petr.
      • zvyk
        • She will buy a bottle of champagne every weeek. – Každý týden kupuje láhev šampaňského.
        • Můžeme použít i would – tím dáme najevo nějaký minulý zvyk. = She would buy me a drink whenever we met. – Kupovávala mi drink pokaždé, když jsme se setkali.

    2 Marginální modální slovesa

    Marginální modální slovesa mají tu zvláštnost, že se chovají jak jako modální slovesa, tak jako slovesa významová. Jak takováto dvojznačnost vypadá si ukážeme na následujícím výčtu:

    NEED

    • tvoření need si ukážeme v tabulce níže:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI need help you.
    Musím ti pomoci.
    We need help
    you.Musíme ti pomoci.
    Druhá osobaYou need help me.
    Musíš mi pomoci.
    You need help me.
    Musíte mi pomoci.
    Třetí osobaHe/She/It need help you.
    Musí ti pomoci.
    They need help you.
    Musí ti pomoci.
    • slůvko need může mít dvě funkce:
      • významové sloveso
        • v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená něco nutného (například: I need to train if I want to win. – Musím trénovat, pokud chci vyhrát).
      • modální sloveso
        • modální need také vyjadřuje nutnost, ale i povinnost (V) (například: You need pay taxes. – Musíš platit daně.)

    DARE

    • slůvko dare má tyto funkce:
      • významové sloveso
        • v takovém případě je následováno to-infinitivem a znamená to, že si na něco troufáme (například: I dare to say he is a liar. – Troufám si říct, že lže.).
      • modální sloveso
        • modální dare má stejný význam, je následováno holým infinitivem (infinitivem bez to) (například: Dare he go there? – Troufá si tam jít?), ale používá se většinou v záporných větách a otázkách, např.:
          • I daren’t approach him. – Netroufám si ho oslovit.
          • How dare you touch me? – Jak si dovoluješ na mě sahat?
        • tvary všech osob slovíčka dare:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI dare help you.
    Troufám si ti pomoci.
    We dare help you.
    Troufáme si ti pomoci.
    Druhá osobaDare you help me?
    Troufáš si mi pomoci?
    Dare you help me?
    Troufáte si mi pomoci?
    Třetí osobaHe/She/It dare help you.
    Troufá si ti pomoci.
    They dare help you.
    Troufají si ti pomoci.

    USED TO

    Used to vyjadřuje nějaký minulý zvyk a zároveň činnost, kterou už nyní neprovozujeme (například: I used to go for a run every day after school. – Po škole jsem každý den chodíval běhat. – tedy teď už běhat nechodím).

    • tvoření slovíčka used to vypadá takto:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI used to help you.
    Pomáhal jsem ti.
    We used to help you.
    Pomáhali jsme ti.
    Druhá osobaYou used to help me.
    Pomáhal jsi mi.
    You used to help me.
    Pomáhali jste mi.
    Třetí osobaHe/She/It used to help you.
    Pomáhal/a/o ti
    They used to help you.
    Pomáhali mi.
    • pozor na used to v přítomném čase. Tam se pojí se slovesem to be a znamená, že jsme na něco zvyklí (například I am used to such behaviour. – Na takové chování jsem zvyklý.) V takovém případě už se o modální sloveso nejedná.

    OUGHT TO

    Ought to má v podstatě totožný význam se slovíčkem should, tzn. že se jedná o přesvědčení, jak by něco mělo být. Také se používá pro dávání rad a doporučení. Na rozdíl od should jsou tato vyjádření důraznější.

    • tvoření slovíčka ought to:
    Jednotné čísloMnožné číslo
    První osobaI ought to help you.
    Měl bych ti pomoci.
    We ought to help you.
    Měli bychom ti pomoci.
    Druhá osobaYou ought to help me.
    Měl bys mi pomoci.
    You ought to help me.
    Měli byste mi pomoci.
    Třetí osobaHe/She/It ought to help you.
    Měl/a/o by ti pomoci.
    They ought to help you.
    Měli by ti pomoci.
    • pro tvorbu minulého času používáme pomocné sloveso have + příčestí minulé
      (například: I ought to have driven more carefully. – Měl jsem řídit opatrněji.).
    • slovíčko ought to znamená:
      • povinnost
        • You ought to behave well at school. – Ve škole se musíš chovat slušně.
          • Na rozdíl od should, které poskytuje spíše subjektivní názor, je ought to obecnější a objektivnější
      • doporučení
        • You ought to talk to someone. It will help you. – Měl by sis s někým promluvit. Pomůže ti to.
          • v porovnání se should, je ought to více formální a méně používané

    3 Vlastnosti modálních sloves

    Tvorba záporu

    Modální slovesa na rozdíl od těch významových nepotřebují ke tvorbě záporu pomocné sloveso. Stačí jim k tomu záporka not. Díky tomu mohou tvořit i tzv. stažené tvary. Neříkáme tedy I don’t can swim ale I can’t swim – Neumím plavat.

    Přehled záporů najdete v následující tabulce:

    Modální slovesoZáporný tvar/Stažený tvar
    cancan not/can’t
    couldcould not/couldn’t
    maymay not/mayn’t
    mustmust not/mustn’t
    shallshall not/shan’t
    shouldshould not/shouldn’t
    willwill not/won’t
    wouldwould not/wouldn’t
    Modální slovesoZáporný tvar/Stažený tvar
    mightmight not/mightn’t
    needneed not/needn’t
    daredare not/daren’t
    ought toought not to/oughtn’t
    used toused not to/usen’t

    Běžně se u marginálních modálních sloves setkáte spíše s jejich lexikálním významem než modálním. Pak se jejich zápor tvoří takto:

    • need – did not/didn’t need
    • dare – did not/didn’t dare
    • used to – did not/didn‘t use to + did not/didn’t used to
    • ought to – did not/didn’t ought to

    Tvorba otázek

    Další vlastností modálních sloves je to, že nepotřebují pomocné sloveso při tvorbě otázek. Namísto Do you can sing? se tedy ptáme Can you sing? – Umíš zpívat?

    Podíváme se na přehled otázek se všemi modálními slovesy:

    Modální slovesoPoužití v otázce
    CanCan you hear me?
    Slyšíš mě?
    CouldCould you open the window?
    Mohl bys otevřít okno?
    MayMay I leave?
    Smím odejít?
    MustMust you always complain?
    Musíš si pořád stěžovat?
    ShallShall we go to the park?
    Půjdeme do parku?
    ShouldShould I help him?
    Měl bych mu pomoci?
    WillWill she also be there?
    Bude tam také?
    WouldWould you like a glass of water?
    Dal by sis sklenici vody?
    Modální slovesoPoužití v otázce
    MightMight this be the best solution?
    Mohlo by tohle být nejlepším řešením?
    NeedNeed we remember it?
    Musíme si to pamatovat?
    DareDare you ask him?
    Troufáš si se ho zeptat?
    Used toUsed you to like watching basketball?
    Dívával jsi se rád na basketball?
    Ought toOught Joe to be more careful?
    Měl by být Pepa opatrnější?

    Jak jsme si již řekli, běžně se u marginálních modálních sloves setkáte spíše s jejich lexikálním významem než modálním. Pak se otázky tvoří takto:

    • need – do you need to…?
    • dare – do you dare to…?
    • used to – did you use(d) to..?
    • ought to – do you ought to..?

    Další vlastnosti modálních sloves

    • modální slovesa také používáme proto, abychom se zbytečně neopakovali:
      • A: Can I have a sandwich? – Můžu si dát sendvič?
      • B: Yes, you can (have a sandwich). – Ano, můžeš (si dát sendvič).
    Předchozí článekTo vs. -ing
    Další článekFrázová slovesa (Phrasal Verbs)
    Vystudovala magisterské studium na pedagogické fakultě Karlovy Univerzity se specializací na anglický jazyk, hudební kulturu, pedagogiku a sociální pedagogiku. Má letité zkušenosti s výukou jazyka v ČR, USA, Indonésii a Německu. Pracuje jako metodička a koordinátorka jazykových kurzů ve společnosti ONLINE learning, kde vede tým lektorů a podílí se na tvorbě jazykových kurzů pro více než 137 000 studentů. Vendula se řídí heslem: “Učení nás má bavit, protože pokud nás baví, co děláme, pak to má smysl".