Nepřímá řeč (Reported Speech)

    0
    39204

    1 Úvod

    Nepřímá řeč vzniká, když chceme někomu říci něco, co jsme slyšeli nebo někdo jiný řekl nám.
    K uvedení nepřímé řeči často používáme slovesa jako například: tell (říci), say (říci), mention (zmínit), remark (poznamenat) apod.

    Pokud nám tedy někdo řekne I am in the kitchen now. Jsem teď v kuchyni., my tuto zprávu přetlumočíme jako He said that he was in the kitchen then. Řekl, že je teď v kuchyni. Jak jste si mohli všimnout během změny přímé řeči na nepřímou došlo k několika změnám. Na ně se spolu s dalšími pravidly podíváme v následujícím výkladu.

    2 Změny mezi přímou a nepřímou řeči

    Když převádíme nepřímou řeč na přímou, musíme mít na paměti několik zásad. V prvé řadě se při tomto převodu posouvají časy.

    To znamená, že věta I will come at 6. – Přijdu v 6. by v nepřímé řeči zněla
    He told me that he would come at 6. – Řekl mi, že přijde v 6.

    Na všechny postupy posunu časů se podíváme v tabulkách níže.

    3 Posuny časů

    Je důležité si všimnout, že pokud posunujeme časy, český překlad to většinou neovlivňuje. To nás často svádí k chybám. Anglický posun How are you? – She asked me how I was. bychom přeložili jako Jak se máš? – Zeptala se mě, jak se mám?. Díky tomuto faktu, ale často špatně převádíme, respektive nepřevádíme časy, z čehož může vzniknout chyba jako například She asked me how I am. Čeština jednoduše nedává takový důraz na sled dějů jako angličtina.

    Posun přítomného času

    Čas v přímé řečiČas v nepřímé řeči
    Přítomný čas prostý
    I go to school.
    (Chodím do školy.)
    Minulý čas prostý
    He said that he went to school.
    (Řekl, že chodí do školy.)
    Přítomný čas průběhový
    I am looking for my dog.
    (Hledám svého psa.)
    Minulý čas průběhový
    He said that he was looking for his dog.
    (Řekl, že hledá svého psa.)
    Předpřítomný čas prostý
    I have called him.
    (Zavolal jsem mu.)
    Předminulý čas prostý
    He said that he had called him.
    (Řekl, že mu zavolal.)
    Předpřítomný čas průběhový
    I have been repairing my car.
    (Opravuji auto.)
    Předminulý čas průběhový
    He said that he had been repairing his car.
    (Řekl, že opravuje auto.)

    Posun minulého času

    Čas v přímé řečiČas v nepřímé řeči
    Minulý čas prostý
    I went to school.
    (Šel jsem do školy.)
    Předminulý čas prostý
    He said that he had gone to school.
    (Řekl, že chodil do školy.)
    Minulý čas průběhový
    I was looking for my dog.
    (Hledal jsem svého psa.)
    Předminulý čas průběhový
    He said that he had been looking for his dog.
    (Řekl, že hledal svého psa.)
    Předminulý čas prostý
    I had called him.
    (Zavolal jsem mu.)
    Beze změny
    He said that he had called him.
    (Řekl, že mu zavolal.)
    Předpřítomný čas průběhový
    I had been repairing my car.
    (Opravoval jsem auto.)
    Beze změny
    He said that he had been repairing his car.
    (Řekl, že opravuje auto.)

    Posun budoucího času

    Čas v přímé řečiČas v nepřímé řeči
    Budoucí čas prostý
    I will go to school.
    (Půjdu do školy.)
    Would + sloveso
    He said that he would go to school.
    (Řekl, že chodí do školy.)
    Budoucí čas průběhový
    I will be working.
    (Budu pracovat.)
    Would + be + sloveso + ing
    He said that he would be working.
    (Řekl, že bude pracovat.)
    Budoucnost s going to
    I am going to eat.
    (Chystám se jíst.)
    Minulý tvar be + going to
    He said that he was going to eat.
    (Řekl, že bude jíst.)

    Posun modálních sloves

    Modální sloveso v přímé řečiModální sloveso v nepřímé řeči
    can
    I can sing.
    Umím zpívat.
    could
    She said that she could sing.
    Řekla, že umí zpívat.
    may
    I may come.
    Možná přijdu.
    might
    She said that she might come.
    Řekla, že možná přijde.
    will
    I will buy a car.
    Koupím si auto.
    would
    She said that she would buy a car.
    Řekla, že si koupí auto.
    shall
    You shall pay for it!
    Za to zaplatíš!
    would
    She said that I would pay for it.
    Řekla, že za to zaplatím!
    must
    I must leave.
    Musím jít.
    většinou se nepřevádí, pokud ano, tak opisem
    She said that she must leave.
    She said that she had to leave.
    Řekla, že musí jít.

    Změny v příslovečných určeních

    Pokud změníme čas, nevyhnutelně se nám tím musí změnit i příslovečná určení. Když totiž řekneme například “příští týden”, v době, kdy o tom budeme mluvit už “příští týden” nebude mít stejný význam. S ilustrací těchto posunů nám pomůže následující tabulka:

    Příslovečné určení v přímé řečiPříslovečné určení v nepřímé řeči
    now (teď)
    I want it now.
    (Chci to teď)
    then (teď, tehdy, v tu chvíli)
    He said that he wanted it then.
    (Řekl, že to chce teď.)
    today, this week..(dnes, tento týden..)
    I am going fishing today.
    (Dnes jdu rybařit.)
    that day, that week.. (v ten den, v tom týdnu..)
    He said that he was going fishing that day.
    (Ten den řek, že jde rybařit.)
    yesterday, last month.. (včera, minulý měsíc..)
    I have called him.
    (Zavolal jsem mu.)
    the previous day, month.. (předcházející den, měsíc
    He said that he had called him.
    (Řekl, že mu zavolal.)
    tomorrow, next year.. (zítra, příští rok..)
    I have been repairing my car.
    (Opravuji auto.)
    the following day, year.. (následující den, rok..)
    He said that he had been repairing his car.
    (Řekl, že opravuje auto.)
    ago (před určitou dobou)
    I met him ten years ago.
    (Potkal jsem ho před deseti lety.)
    before (před určitou)
    He said he had met him ten years before.
    (Řekl, že ho potkal deset let před tím.)
    here (tady)
    I left it here.
    (Nechal jsem to tady).
    there (tam)
    He said he had left it there.
    (Řekl, že to nechal tam.)

    Lze i neposouvat

    Pokud je daná skutečnost z přímé řeči stále pravdivá, převod časů je pouze dobrovolný.
    Ukažme si příklad:

    The house is on that hill. (Ten dům je na tamtom kopci.)
    Dům na tom kopci pořád stojí a zřejmě i dál stát bude.

    • Uvedeme do nepřímé řeči jako:
      They said that the house is on that hill. (Řekli, že ten dům je na tamtom kopci.)
    • Časy ale můžeme i posunout:
      They said that the house was on that hill. (Řekli, že ten dům je na tamtom kopci.)

    4 Převody různých druhů vět do nepřímé řeči

    Nyní se podíváme, jak liší převod různých druhů vět z přímé řeči do řeči nepřímé.

    1. Oznamovací věty

    Jako první si ukážeme, jak do nepřímé řeči převést oznamovací věty. Jako modelovou větu použijeme:

    We told Peter: „We will arrive next week.“ – Řekli jsme Petrovi: „Přijedeme příští týden.“

    Pokud Petr bude to, co jsme mu řekli, někomu vyprávět, udělá to následovně:

    1. Nejdříve je potřeba použít správné zájmeno, tudíž až o nás Petr bude mluvit, nepoužije zájmeno we – my, ale they – oni. První úprava by tedy vypadala takto Petr by řekl:

    • They told me that they will arrive next week.

    2. To ale pořád není správně a zůstávají nám tam ještě dvě nutné úpravy, které musíme opravit. Jak jsme se dozvěděli v tabulkách výše, v nepřímé řeči dochází k posunu časů. A protože čas budoucí will se mění na would, bude nepřímá řeč vypadat následovně:

    • They told me that they would arrive next week.

    3. Nyní už jsme skoro u konce, zbývá ale ještě poslední krok. Tím je změna příslovečných určení, aby správně odpovídala času (viz tabulky výše). Next week se nám tedy změní na the following week. Finální podoba věty v nepřímé řeči tedy bude:

    • They told me that they would arrive the following week.

    2. Rozkazovací věty

    Nyní budeme Petrovi něco rozkazovat. Například použijeme vzorovou větu:

    „Bring us the keys!“ – „Přines nám klíče!“

    Petr při přeříkávání bude postupovat takto:

    1. jako první opět změní osobní zájmena z we/us – my/nás na they/them – oni/je:

    • They told me to bring them the keys.

    2. další a zároveň poslední krok jsme si již načrtli v kroku předchozím. Pokud někomu říkáme/rozkazujeme, aby něco udělal, používáme vazbu tell + osoba + to + sloveso:

    • They told me to bring them the keys.

    3. Tázací věty

    V posledním příkladu se Petra na něco zeptáme. Mohli bychom se třeba zeptat:

    „Do you like strawberry ice-cream?“ – „Máš rád zmrzlinu?“

    Až Petr bude někomu vyprávět, na co že jsme se ho to ptali, bude postupovat následovně:

    1. Již tradičně změní osobní zájmena, tak aby odpovídala tomu, co říká: we – my na they – oni, you – ty na me/I – mě/já:

    They asked me do you like strawberry ice-cream?

    2. Pokud by to ale Petr takto ponechal dopustil by se hrubé chyby. Dalším krokem „vyprávění“ otázek je totiž nutná změna věty tázací na větu oznamovací:

    They asked me if I like strawberry ice-cream. (Zeptali se mě, jestli mám rád jahodovou zmrzlinu.)

    3. Posledním úkonem, který musí Petr udělat – protože se opět jedná o standartní oznamovací větu – je posun časů. Jak si již jistě pamatujete, přítomný čas se posouvá do času minulého. To znamená:

    They asked me if I liked strawberry ice-cream.

    Pro ilustraci si ještě ukážeme verzi s jiným posunem časů. Například na otázce:

    „Did he find a job?“ – „Našel si práci?“

    Postup bude opět totožný:
    1. změna zájmen:
    She asked me did he find a job?

    2. změna tázací věty na oznamovací:
    She asked me if he found a job?

    3. posun časů (minulý; předminulý):
    She asked me if he had found a job?

    Předchozí článekAnglická abeceda s výslovností
    Další článekPočitatelnost (Countable and Uncountable Nouns)
    Vystudovala magisterské studium na pedagogické fakultě Karlovy Univerzity se specializací na anglický jazyk, hudební kulturu, pedagogiku a sociální pedagogiku. Má letité zkušenosti s výukou jazyka v ČR, USA, Indonésii a Německu. Pracuje jako metodička a koordinátorka jazykových kurzů ve společnosti ONLINE learning, kde vede tým lektorů a podílí se na tvorbě jazykových kurzů pro více než 137 000 studentů. Vendula se řídí heslem: “Učení nás má bavit, protože pokud nás baví, co děláme, pak to má smysl".