Přivlastňovací zájmena jsou slovíčka, která nám umožňují říci, čí něco je. V angličtině rozlišujeme přivlastňovací zájmena na dvě skupiny:
- Nesamostatná přivlastňovací zájmena – nemohou stát ve větě sama
- Samostatná přivlastňovací zájmena – mohou stát ve větě sama
Teď se společně podíváme na obě tyto kategorie důkladněji. Začátečníkům doporučujeme pročíst pouze nesamostatná přídavná jména, která pro běžnou mluvu rozhodně stačí.
1 Nesamostatná přivlastňovací zájmena (my, your, his, her, its, our, your, their)
Tato přídavná jména vždy stojí před slovíčkem, které přivlastňují. Ve větě nikdy nestojí samostatně. Pokud tedy přivlastňujeme např. auto, děláme to následovně:
„MY“ přivlastňuje slovo auto. = My car (moje auto).
Všechny přivlastňovací zájmena si ukážeme v tabulce:
| Osobní zájmeno | Nesamostatné přivlastňovací zájmeno |
|---|---|
| I | my |
| you | your |
| he | his |
| she | her |
| it | its |
| we | our |
| you | your |
| they | their |
Užití ve větě:
| My aunt lives in Prague. (Moje teta bydlí v Praze) |
| What is your address? (Jaká je tvá adresa?) |
| I like his car. (Líbí se mi jeho auto.) |
| Her name is Ellen. (Její jméno je Elen.) |
| This table has its special place. (Tento stůl má své speciální místo) |
| Our new neighbour is nice! (Nás nový soused je milý.) |
| This is your fault. (Tohle je vaše chyba.) |
| They came with their children. (Přišli s jejich dětmi.) |
I když v češtině můžeme všechna zájmena v určitých případech nahradit slovíčkem „svůj“, v angličtině musíme vždy doplnit přivlastňovací zájmeno:
- I will come with my dog.
(Přijdu se svým psem.) - You will come with your dog.
(Přijdeš se svým psem.) - He will come with his dog.
(On přijde se svým psem.) - She will come with her dog.
(Ona přijde se svým psem.)
- The dog will come with its owner.
(Pes přijde se svým majitelem.) - We will come with our dog.
(My přijdeme se svým psem.) - You will come with your dog.
(Vy přijdete se svým psem.) - They will come with their dog.
(Oni přijdou se svým psem.)
Přivlastňovací zájmena zastupují člen:
Here is my number. (Tady je moje číslo.)
Neříkáme: Here is the my number.
2 Samostatná přivlastňovací zájmena
Samostatná přivlastňovací zájmena za sebou nemají přivlastňované slovíčko a mohou stát ve větě samostatně, například:
This is my book. (To je moje kniha.) ale This book is mine. (Ta kniha je moje.)
| Osobní zájmeno | Samostatné přivlastňovací zájmeno |
|---|---|
| I | mine |
| you | yours |
| he | his |
| she | hers |
| it | its |
| we | ours |
| you | yours |
| they | theirs |
Užití ve větě:
| This book is mine . (Tato kniha je moje.) |
| This book is yours. (Tato kniha je tvoje.) |
| This book is his. (Tato kniha je jeho.) |
| This book is hers. (Tato kniha je její.) |
| This toy is its. (Tato hračka je jeho – např. psa.) |
| This book is ours. (Tato kniha je naše.) |
| This book is yours. (Tato kniha je vaše.) |
| This book is theirs. (Tato kniha je jejich.) |
I když je význam vět v češtině stejný, ať už se jedná o nesamostatná nebo samostatná přivlastňovací zájmena, v angličtině jsou velmi často užívány oba dva způsoby. Největší rozdíl je ve slovíčku MY, které se mění na MINE. K ostatním zájmenům pouze přidáváme koncovku -s (kromě HIS a ITS, která už tuto koncovku mají):
| Nesamostatná přivlastňovací zájmena | Samostatná přivlastňovací zájmena |
|---|---|
| This is my book. | This book is mine. |
| This is your book. | This book is yours. |
| This is his book. | This book is his. |
| This is her book. | This book is hers. |
| This is its toy. | This toy is its. |
| This is our book. | This book is ours. |
| This is your book. | This book is yours. |
| This is their book. | This book is theirs. |
Samostatná přivlastňovací zájmena se nejčastěji vyskytují na konci věty. Není to ale podmínkou:
- This car is mine.
- This car is mine for a week.
V předchozích příkladech je ve větě přítomné slovíčko, které přivlastňujeme. Opět to ale není podmínkou, pokud je z kontextu jasné, o čem je řeč:
- This is mine.
