Tentokrát jsme si pro vás připravili důležité shrnutí “jak časovat slovesa”. Podíváme se jak na slovesa pravidelná, tak nepravidelná, seznámíte se také s modálními slovesy a jejich různými významy, dozvíte se něco o slovesech smíšených.
Posvítíme si na časování sloves v čase přítomném i minulém, včetně slovesa haben a sein, nevynecháme ani tvoření rozkazovacího způsobu. Pomůžeme vám překonat nástrahy odlučitelných a neodlučitelných předpon. Ukážeme vám také několik pomůcek, které vám časování usnadní. Nakonec si vše zopakujete v krátkém cvičení.
- Základní rozdělení sloves
- Časování sloves pravidelných – přítomný čas
- Časování sloves nepravidelných – přítomný čas
- Časování sloves s odlučitelnou a neodlučitelnou předponou
- Časování modálních sloves
- Časování sloves haben, sein, werden (pomocná slovesa)
- Rozkazovací způsob
- Préteritum
- Perfektum
- Smíšená slovesa
1. Základní rozdělení sloves
Bez sloves se v němčině jednoduše neobejdete. Jsou základním stavebním kamenem jednoduchých vět i souvětí. V každé větě hrají jinou roli. Mohou vyjadřovat činnost, stav nebo změnu stavu. Jejich společným znakem ovšem je, že se časují. To znamená, že sloveso přijímá koncovku patřící k dané osobě.
- ich mache (já dělám)
- er spielt (on hraje)
V němčině existuje mnoho druhů sloves a můžeme je rozdělit podle různých kritérií. Nejčastěji se slovesa dělí na dvě základní skupiny. Slovesa plnovýznamová a neplnovýznamová.
Slovesa plnovýznamová mají vlastní věcný význam. Ve větě vyjadřují děj/činnost nebo stav či jeho změnu.
- Das Kind spielt im Kindergarten. (Dítě si hraje ve školce.)
- Er wird Arzt. (Stane se lékařem.)
Skupina plnovýznamových sloves je v němčině velmi široká, zahrnuje velké množství sloves. V jejím rámci se dělí slovesa na dvě skupiny.
Slovesa pravidelná/slabá a slovesa nepravidelná/silná. V čem jsou tyto skupiny odlišné?
- Slovesa pravidelná/slabá tvoří při časování pravidelné tvary ve všech gramatických časech.
- Slovesa nepravidelná/silná tvoří při časování nepravidelné tvary buď ve všech gramatických časech nebo pouze v časech minulých.
Slovesa neplnovýznamová naopak nemají plný věcný význam a bývají většinou doplněna dalším plnovýznamovým slovesem. Patří sem především modální slovesa, jejichž funkcí je určení okolností děje.
- Ich muss zur Arbeit gehen. (Musím jít do práce.)
- Er möchte noch einen Kaffee bestellen. (Rád by si objednal ještě kávu.)
Více o všech skupinách se dozvíte v článku Nepravidelná slovesa.
2.Časování sloves pravidelných – přítomný čas
V němčině používáme slovesa většinou v určitých tvarech. Co to znamená? Sloveso ve tvaru určitém = vyčasované sloveso.
Pravidelná slovesa, jak už název napovídá, se časují pravidelně. To znamená, že se ve všech tvarech chovají dle „pravidel“ a tvoří pravidelné formy ve všech časech.
Nejdříve si ukážeme časování pravidelných sloves v přítomném čase ve 3 jednoduchých krocích.
1. Vždy vycházejte z infinitivního tvaru slovesa (= základní tvar slovesa, u kterého nelze určit osoba, číslo ani slovesný čas). Infinitiv slovesa v němčině má většinou koncovku -en.
- machen (dělat)
- sagen (psát)
ALE:
- plaudern (povídat si)
- lächeln (usmívat se)
2. Odejměte infinitivní koncovku -en (-ern, -eln). Vznikne tzv. slovesný kmen, se kterým budete dále pracovat.
- mach
en→ mach - sag
en→ sag - läch
eln→ läch
3. Ke slovesnému kmeni připojíte koncovku dané osoby. V němčině se ke každému osobnímu zájmenu pojí jiná koncovka. Nezapomeňte zároveň s koncovkou uvést i dané osobní zájmeno nebo podstatné jméno. V následující tabulce zjistíte, jaké koncovky patří k danému osobnímu zájmenu.
osoba + koncovka | osoba + koncovka | ||
---|---|---|---|
ich | -e | wir | -en |
du | -st | ihr | -t |
er, sie, es | -t | sie/ Sie | -en |
ich | ich mach + e | (já dělám) | wir | wir sag + en | (my říkáme) |
du | du mach + st | (ty děláš) | ihr | ihr sag + t | (vy říkáte) |
er | er mach + t | (on dělá) | sie | sie sag + en | (oni říkají) |
sie | sie mach + t | (ona dělá) | Sie | Sie sag + en | (Vy říkáte) |
es | es mach + t | (ono dělá) |
POZOR!!! V němčině tvoří podmět a přísudek neoddělitelnou dvojici. To znamená, že při časování každého slovesa musíte vždy uvést i podmět. Podmětem bývá nejčastěji osobní zájmeno nebo podstatné jméno v 1. pádě. Čeština na rozdíl od němčiny vyjádřený podmět většinou nevyžaduje, proto v překladu podmět neuvidíte.
- Er sagt es oft. (Říká to často.)
- Wir warten auf den Bus. (Čekáme na autobus.)
- Die Frau kocht. (Žena vaří.)
- die Frau = sie (3. os. č. j.) X die Menschen = sie (3. os. č. mn.)
- der Mann = er (3. os. č. j.)
- das Kind = es (3. os. č. j.)
Tak a máte hotovo. Vlastně ještě ne úplně. V případě, že slovesný kmen končí na -t, -d, -m a -n, přidáváme ve 2. a 3. os. č. j. a 2. os. č. mn. navíc ještě vkladné -e. Je to z důvodu snadnější výslovnosti.
arbeiten | |
---|---|
du arbeitest | (pracuješ) |
er, sie, es arbeitet | (pracuje) |
ihr arbeitet | (pracujete) |
reden | |
---|---|
du redest | (mluvíš) |
er, sie, es redet | (mluví) |
ihr redet | (mluvíte) |
atmen | |
---|---|
du atmest | (dýcháš) |
er, sie, es atmet | (dýchá) |
ihr atmet | (dýcháte) |
rechnen | |
---|---|
du rechnest | (počítáš) |
er, sie, es rechnet | (počítá) |
ihr rechnet | (počítáte) |
Stejně ostražití buďte i u sloves, jejichž slovesný kmen končí na sykavku. V němčině jde o -s, -ss, -ß. U těchto sloves je tvar 2. a 3. os. č. j. vždy stejný.
heißen | |
---|---|
du heißt | (jmenuješ se) |
er heißt | (jmenuje se) |
passen | |
---|---|
du passt | (hodíš se) |
er passt | (hodí se) |
3. Časování sloves nepravidelných – přítomný čas
Nepravidelná slovesa tvoří při časování nepravidelné tvary. To znamená, že uprostřed slovesného kmene se mění jeho samohláska. Koncovky, které se ke slovenému kmeni připojují, však stále zůstávají. Ke změně kmenové samohlásky dochází pouze ve 2. a 3. os. č. j. V přítomném čase se jedná o následující dvě změny:
e mění i/ie | geben | du gibst | dáváš |
er gibt | dává | ||
lesen | du liest | čteš | |
er liest | čte | ||
a/au mění ä/äu | fahren | du fährst | jedeš |
er fährt | jede | ||
laufen | du läufst | běžíš | |
er läuft | běží |
Pokud se chcete dozvědět více informací o nepravidelných slovesech, podívejte se na náš článek Nepravidelná slovesa. Najdete v něm přehlednou tabulku časování a seznam nejčastějších nepravidelných sloves.
4. Časování sloves s odlučitelnou a neodlučitelnou předponou
Položím vám otázku. Co mají společného tato slovesa? – Abfahren, ankommen, aufräumen, einkaufen.
Odpověď je jednoduchá. Všechna slovesa začínají odlučitelnou předponou. Netušíte, co to znamená? Nevadí, to se teď dozvíte.
Nejdříve si vyjasníme, které předpony jsou vlastně odlučitelné. Jde o následující předpony: ab-, an-, auf-, aus-, bei-, ein-, mit-, nach-, vor-, zu-. Tuto skupinu lze ještě rozšířit o další (méně obvyklé) odlučitelné předpony: los-, her-, hin-, weg-, weiter-, zurück-, zusammen-. Zde je najdete v přehledném seznamu s příklady.
abfahren | odjet | er fährt ab |
ankommen | přijet | er kommt an |
aufräumen | uklízet | er räumt auf |
auspacken | rozbalit | er packt aus |
beitragen | přispět | er trägt bei |
einkaufen | nakupovat | er kauft ein |
mitteilen | sdělit | er teilt mit |
nachsehen | podívat se | er sieht nach |
vorschlagen | navrhnout | er schlägt vor |
zumachen | zavřít | er macht zu |
loslassen | pustit | er lässt los |
herstellen | vyrobit | er stellt her |
hinfahren | jet tam | er fährt hin |
weggehen | odejít | er geht weg |
weitermachen | pokračovat | er macht weiter |
zurückgeben | vrátit | er gibt zurück |
zusammenpassen | shodovat se | er passt zusammen |
Odlučitelné předpony tedy už znáte. Co si s nimi máte počít? Jestliže sloveso začíná odlučitelnou předponou, musí se tato předpona při časování odloučit. To znamená, že předponu posunete úplně na konec věty a za ní již nic jiného nestojí. Podívejte se na následující příklady.
- Kommt er heute um 10.00 Uhr an? (Přijede dnes v 10.00 hodin?)
- Ich räume mein Zimmer auf. (Uklízím svůj pokoj.)
- Der Zug fährt schnell ab. (Vlak rychle odjíždí.)
- Wir kaufen nicht gern ein. (Nakupujeme neradi.)
Stejně postupujte i v préteritu, tedy v minulém času jednoduchém.
Dané sloveso vyčasujte a předponu nechte na konci věty.
- Kam er heute um 10.00 Uhr an? (Přijel dnes v 10.00 hodin?)
- Ich räumte mein Zimmer auf. (Uklízela jsem svůj pokoj.)
U perfekta, tedy minulého času složeného, se tvar příčestí minulého tvoří vložením ge- mezi odlučitelnou předponu a zbytek slovesa.
- Ist er heute um 10.00 Uhr angekommen? (Přijel dnes v 10.00 hodin?)
- Ich habe mein Zimmer aufgeräumt. (Uklízela jsem svůj pokoj.)
POZOR!! Existuje jediný případ, kdy vyčasované sloveso a odlučitelná předpona stojí vedle sebe. Jde o vedlejší věty. V tomto případě se sloveso s odlučitelnou předponou na konci věty spojí.
- Ich weiß, dass sie gern einkauft. (Vím, že ráda nakupuje.)
- Er ist eilig, weil der Zug bald ankommt. (Spěchá, protože brzy přijede vlak.)
- Wir sind nicht sicher, ob er es vorschlägt. (Nejsme si jisti, zda to navrhne.)
Teď už nám zbývají jen předpony neodlučitelné. Jsou to jednoduše všechny předpony, které při časování zůstávají dohromady se slovesem. Často u nich ani nevnímáme, že o nějakou předponu vůbec jde.
- Er besucht seine Eltern. (Navštěvuje své rodiče.)
- Wir verkaufen unser neues Auto. (Prodáváme naše nové auto.)
- Empfiehlst du es uns? (Doporučíš nám to?)
- Wann erfahren Sie es? (Kdy se to dozvíte?)
Pro pořádek si uvedeme jejich kompletní přehled s příklady. Do této skupiny patří: be-, empf-, ent-, er-, ge-, miss-, ver- zer.
besuchen | navštívit | er besucht |
empfehlen | doporučit | er empfiehlt |
entdecken | objevit | er entdeckt |
erfahren | dozvědět se | er erfährt |
gehören | patřit | er gehört |
misstrauen | nedůvěřovat | er misstraut |
verkaufen | prodávat | er verkauft |
zerbrechen | rozbít | er zerbricht |
V préteritu, stejně jako v čase přítomném, zůstává předpona u slovesa.
- Er besuchte seine Eltern. (Navštívil své rodiče.)
- Empfahlst du es uns? (Doporučil nám to?)
U perfekta se v těchto případech v příčestí minulém nikdy nepoužívá předpona ge-.
- Er hat seine Eltern besucht. (Navštívil své rodiče.)
- Hast du es uns empfohlen? (Doporučil nám to?)
5. Časování modálních sloves
Všimněte si, jak často ve svém vyjadřování používáme slovesa muset, chtít, moci, umět nebo smět. Věděli jste, že jde o modální slovesa?
Modální neboli způsobová slovesa nevyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu. K tomu slouží slovesa plnovýznamová. Modální slovesa vždy vyjadřují okolnosti, za kterých děj probíhá. Je dobré si to při jejich používání vždy uvědomit. Touto optikou se na ně podíváme a ukážeme si možné varianty jejich použití. Nejdříve však jejich základní přehled.
- dürfen – smět
- können – moci, umět
- mögen – mít rád
- müssen – muset
- sollen – mít za povinnost
- wollen – chtít
Podobně jako modální slovesa se časuje také sloveso wissen (vědět). To sice není modálním slovesem (nevyžaduje infinitiv plnovýznamového slovesa), ale právě z důvodu tvoření tvarů jak v přítomném, tak i v minulých časech bývá uváděno u této skupiny sloves.
Použití modálních sloves:
Pokud chcete vyjádřit povinnost, ve smyslu nezbytnosti, použijte müssen.
- Er muss es noch heute beenden. (Musí to ještě dnes dokončit.)
Avšak když jde o povinnost většinou nařízenou někým jiným, pak nastupuje sollen.
- Das Kind soll alle Hausaufgaben schreiben. (Dítě má /za povinnost/ napsat všechny úkoly.)
Při vyjadřování povolení nebo zákazu zvolte dürfen. Pozor dürfen v mnohých situacích odpovídá českému moci.
- Darf ich das Fenster zumachen? (Smím/mohu zavřít okno?)
Němčina v tomto případě použije vždy dürfen, protože se jedná o povolení. Naopak čeština použije „mohu“ ve smyslu možnosti.
Stejně tomu bude i v záporné variantě.
- Hier darf man nicht parken. (Tady se nesmí/nemůže parkovat.)
Pokud se jedná o nějakou možnost nebo schopnost, použije němčina können.
- Ich kann heute ins Kino gehen oder zu Hause bleiben. (Můžu dnes jít do kina nebo zůstat doma.)
- Sie kann sehr gut Englisch. (Umí velmi dobře anglicky.)
Sloveso wollen vyjádří vaše přání a vůli.
- Wir wollen Urlaub machen. (Chceme jet na dovolenou.)
Naopak mögen je vyjádřením libosti nebo nelibosti k něčemu.
- Ich mag italienische Küche. (Mám rád italskou kuchyni.)
- Wir mögen keine Actionfilme. (Nemáme rádi akční filmy.)
POZOR!!
Sloveso ich möchte, jehož tvary určitě často a rádi používáte, je podmiňovacím tvarem slovesa mögen. A tuto podmínku vždy vyjadřuje.
- Ich möchte einen Kaffee bestellen. (Rád bych si objednal kávu.)
- Möchte sie etwas zum Essen? (Chtěla by něco k jídlu?)
Určitě jste si všimli, že většinou jsou modální slovesa doplněna ještě dalším plnovýznamovým slovesem. Vyplývá to už z jejich samotného významu. Plnovýznamové sloveso stojí vždy na konci věty a je ve tvaru infinitivu.
Tvary modálních sloves se v přítomném čase liší v jednotném a množném čísle. V množném čísle jsou pravidelné. Vycházejí z infinitivu a dané koncovky.
V jednotném čísle je vždy tvar 1. os a 3. os stejný, bez koncovky. Navíc v jednotném čísle nikdy není přehláska.
Časování modálních sloves v přehledu:
dürfen | können | mögen | müssen | sollen | wollen | wissen | |
---|---|---|---|---|---|---|---|
ich | darf | kann | mag | muss | soll | will | weiß |
du | darfst | kannst | magst | musst | sollst | willst | weißt |
er, sie, es | darf | kann | mag | muss | soll | will | weiß |
wir | dürfen | können | mögen | müssen | sollen | wollen | wissen |
ihr | dürft | könnt | mögt | müsst | sollt | wollt | wisst |
sie, Sie | dürfen | können | mögen | müssen | sollen | wollen | wissen |
Pokud se chcete dozvědět více o ostatních modálních slovesech nebo jejich tvarech v minulých časech, podívejte se na gramatické články Modální slovesa, Préteritum a Perfektum .
6. Časování sloves sein, haben, werden
Slovesa sein a haben patří v každém jazyce k nejužívanějším slovesům. Pokud v němčině tato slovesa zvládnete, dokážete komunikovat alespoň na základní úrovni.
Spolu se slovesem werden se řadí do skupiny sloves s nepravidelným časováním. Jejich časování se však odlišuje od časování plnovýznamových nepravidelných sloves.
Začněme se slovesem sein.
Základní význam tohoto slovesa je být (ve smyslu existovat). V tomto smyslu se také používá nejvíce. Jak hned uvidíte, jeho časování je nepravidelné, a to ve všech osobách.
Sein | |
---|---|
ich bin já jsem | wir sind my jsme |
du bist ty jsi | ihr seid vy jste |
er, sie, es ist on, ona, ono je | sie sind oni jsou |
Sie sind Vy jste |
Vykání jednotlivci:
- Sie sind sehr nett, Herr Novák. (Jste velmi laskav, pane Nováku.)
Vykání skupině:
- Sie sind sehr nett, Frau und Herr Novák.(Jste velmi laskaví, paní a pane Novákovi.)
Tykání skupině:
- Ihr seid sehr brav, Kinder. (Jste velmi hodné, děti.)
Sloveso sein může být v němčině i součástí minulých časů složených – perfekta a plusquamperfekta. V těchto případech hraje roli pomocného slovesa a nenese vlastní význam.
- Ich bin gekommen. (Přišel jsem.) – Perfektum
- Er war abgefahren. (Odjel.) – Plusquamperfektum
Druhým stejně důležitým slovesem je haben.
Haben znamená mít (ve smyslu něco vlastnit). Opět je jeho časování nepravidelné.
Haben | |
---|---|
ich have já mám | wir haben my máme |
du hast ty máš | ihr habt vy máte |
er, sie, es hat on, ona, ono má | sie haben oni mají |
Sie haben Vy máte |
Sloveso haben bývá v němčině i součástí minulých časů složených – perfekta a plusquamperfekta. V těchto případech hraje roli pomocného slovesa a nenese vlastní význam.
- Ich habe ferngesehen. (Díval jsem se na televizi.) – Perfektum
- Er hatte damals dort gewohnt. (Tehdy tam bydlel.) – Plusquamperfektum
Poslední z této trojice je sloveso werden. Werden ve smyslu plnovýznamového slovesa znamená stát se a označuje nějaký stav či jeho změnu. Časuje se také nepravidelně.
Werden | |
---|---|
ich werde já se stanu | wir werden my se staneme |
du wirst ty se staneš | ihr werdet vy stanete |
er, sie, es wird on, ona, ono se stane | sie werden oni se stanou |
Sie werden Vy se stanete |
Toto sloveso má v němčině při správném použití velký potenciál. Pokud ho spojíte s přídavným jménem, můžete si jednoduchou cestou výrazně rozšířit slovní zásobu. Jak na to, vám ukážeme na příkladu: Situace se zlepšuje.
1. pomocí werden + přídavné jméno
Die Situation wird besser.
2. pomocí slovesa
Die Situation verbessert sich.
Sloveso werden tvoří v němčině součást mnoha dalších gramatických tvarů. Jako pomocné sloveso je součástí budoucího času, trpného rodu a podmiňovacího způsobu.
- In der Zukunft werde ich nach Amerika fahren. (V budoucnu pojedu do Ameriky.) – budoucí čas
- Die Briefe werden jeden Tag geschickt. (Dopisy se posílají každý den.) – trpný rod
- Er würde es so machen. (Udělal by to tak.) – podmiňovací způsob
7. Rozkazovací způsob
Pokud chcete v němčině vytvořit sloveso v rozkazovacím způsobu, řiďte se následujícími pravidly.
- Rozkazovací způsob se v němčině tvoří pouze od čtyř osobních zájmen: du, wir, ihr, Sie. Ostatní osoby rozkazovací způsob nikdy netvoří.
- Rozkazovací způsob lze v němčině vytvořit od všech plnovýznamových sloves (slovesa, která nesou děj) + okrajově i slovesa sein, haben, werden (ve funkci plnovýznamových sloves).
- Rozkazovací způsob se nikdy netvoří u modálních sloves.
Rozkazovací způsob se u každé osoby tvoří trochu jinak. Někde prostě uberete a jinde přidáte. Ukážeme vám to na srovnání s časem přítomným.
Tvar 2. os. č. j. je nejsložitější. Uberete osobní zájmeno du a škrtnete koncovku -st. To, co vám zbyde, je rozkazovací způsob.
přítomný čas | rozkazovací způsob |
---|---|
du sagst ty říkáš | sag! říkej! |
du machst ty děláš | mach! dělej! |
Tvar 2. os. č. mn. se tvoří ubráním osobního zájmena, koncovka -t již zůstává.
přítomný čas | rozkazovací způsob |
---|---|
ihr sagt vy říkáte | sagt! říkejte! |
ihr macht vy děláte | macht! dělejte! |
Tvar 1. os. č. mn. je jednoduchý. Prostě přesunete osobní zájmeno wir za sloveso. Nic jiného se nemění.
přítomný čas | rozkazovací způsob |
---|---|
wir sagen my říkáme | sagen wir! říkejme! |
wir machen my děláme | machen wir! dělejme! |
Totéž platí i pro 3. os. č. mn. Opět jen přesunete osobní zájmeno Sie za sloveso.
přítomný čas | rozkazovací způsob |
---|---|
Sie sagen Vy říkáte | sagen Sie! řekněte! |
Sie machen Vy děláte | machen Sie! udělejte! |
POZOR!!
Jestliže slovesný kmen končí na -t, -d, -m, -n, přidáváte ve 2. os. č. j. a 2. os. č. mn vkladné -e.
- antworte! (odpověz!) – antwortet! (odpovězte!)
- rede! (mluv!) – redet! (mluvte!)
- rechne! (počítej!) – rechnet! (počítejte!)
- atme! (dýchej!) – atmet! (dýchejte!)
POZOR!!!
U sloves nepravidelných se v rozkazovacím způsobu 2. os. č. j. změna promítne jen u kmene e/ie, i. změna a/ä v rozkazovacím způsobu nezůstává. Pojďme si to ukázat na příkladech.
přítomný čas | rozkazovací způsob |
---|---|
du sprichst ty mluvíš | sprich! mluv! |
du liest ty čteš | lies! čti! |
du schläfst ty spíš | schlaf! spi! |
du läufst ty běžíš | lauf! běž! |
8. Préteritum
Préteritum je jednoduchý minulý čas. Je jednou z variant, jak v němčině vyjádřit minulost. Původně se tento čas používal pro vyjádření prostého minulého děje bez vztahu k současnosti v mluveném projevu, např. pokud vyprávíte zážitky z dovolené.
- Im Urlaub verbrachte ich eine Woche in Deutschland. (O dovolené jsem strávil týden v Německu.)
V současnosti se však rozdíl v použití préterita stírá a často se i v těchto situacích použije perfektum (složený minulý čas).
- Im Urlaub habe ich eine Woche in Deutschland verbracht. (O dovolené jsem strávil týden v Německu.)
Tvorba préteritních tvarů je rozdílná u pravidelných a nepravidlených sloves.
Pravidelná slovesa tvoří préteritum pomocí následujících koncovek, které připojíte ke slovesnému kmeni.
ich sag+te řekl jsem | wir sag+ten řekli jsme |
du sag+test řekl jsi | ihr sag+tet řekli jste |
er, sie, es sag+te on, ona, ono řekl | sie sag+ten řekli |
Sie sag+ten řekl/i jste |
POZOR!!!
Všimněte si, že 1. os. č. j. a 3. os. č. j. mají stejný tvar, obě končí koncovkou -te.
Nepravidelná slovesa v préteritu vytváří samostatné tvary, které se v dané osobě ještě časují.
ich fuhr jel jsem | wir fuhren jeli jsme |
du fuhrst jel jsi | ihr fuhrt jeli jste |
er, sie, es fuhr on, ona, ono jeli | sie fuhren jeli |
Sie fuhren jel/i jste |
POZOR!!!
I tady platí, že 1. os. č. j. a 3. os. č. j. je stejná. Tentokrát však zůstává úplně bez koncovky.
Jestliže se chcete dozvědět o préteritu více informací a seznámit se s různými výjimkami, podívejte se na náš článek Préteritum .
9. Perfektum
Perfektum je složený minulý čas. Je další variantou, jak vyjádřit minulý čas. Používá se k vyjádření děje v minulosti, jenž má vztah k přítomnosti. Označuje se jako “čas dialogu“. Vyjadřuje běžné informace v hovoru a konstatuje fakta. Dnes však může vyjadřovat i uzavřenou minulost stejně jako préteritum.
- Hast du es gestern gehört? (Slyšel jsi to včera?)
Perfektum se skládá ze dvou částí. První část tvoří pomocné sloveso (haben/sein), které je ve tvaru určitém (je vyčasované) a stojí ve větě na druhé (oznamovací věta, otázka doplňovací) nebo první pozici (otázka zjišťovací). Na konci věty je plnovýznamové sloveso v příčestí minulém.
Pomocné sloveso sein použijete v případě, že se jedná o sloveso pohybové či stavové. V ostatních případech se užívá vždy pomocné sloveso haben.
- Wir sind nach Berlin gefahren. (Jeli jsme do Berlína.)
- Was ist dir passiert? (Co se Ti stalo?)
Tvoření perfekta je opět odlišné u sloves pravidelných a nepravidelných.
Pravidelná slovesa tvoří příčestí minulé u plnovýznamového slovesa pomocí předpony ge- a koncovky -t, která se připojí ke slovesnému kmeni. Ukážeme si na příkladu.
- Ich habe es dir ge+sag+t. (Řekl jsem ti to.)
- Sie sind viel ge+reis+t. (Hodně cestovali.)
Nepravidelná slovesa tvoří perfektum plnovýznamových sloves pomocí daných tvarů. Tyto tvary začínají předponou ge- a většinou končí koncovkou -en. Často mění i kmenovou samohlásku, ale není to pravidlem.
- Er hat den Brief gelesen. (Četl dopis.)
- Wir sind nach Hause gekommen. (Přijeli jsme domů.)
Pokud chcete získat větší přehled o perfektu u pravidelných a nepravidelných sloves a výjimkách v jeho tvoření, podívejte se na náš gramatický článek Perfektum . Najdete v něm i základní seznam tvarů nepravidelných sloves.
10. Smíšená slovesa
Jde o skupinu sloves, která v préteritu i v perfektu nesou znaky jak pravidelných tak i nepravidelných sloves. Co to znamená?
V préteritu se mění kmenová samohláska vždy na -a-. Zároveň se ještě připíná koncovka -te.
V perfektu tato slovesa začínají předponou ge-. V kmeni se opět mění kmenová samohláska na -a-. Končí vždy koncovkou -t.
Do této skupiny se řadí následující slovesa:
senden | poslat | er sandte/sendete | er hat gesandt/gesendet |
wenden | obrátit se | er wandte/wendete | er hat gewandt/gewendet |
brennen | hořet | er brannte | er hat gebracht |
rennen | běhat | er rannte | er ist gerannt |
nennen | jmenovat | er nannte | er hat genannt |
kennen | znát | er kannte | er hat gekannt |
bringen | přinést | er brachte | er hat gebracht |
denken | myslet | er dachte | er hat gedacht |
Na závěr si ještě vyzkoušejte krátký testík.