Přesto, že se osobní zájmena ve španělštině nepoužívají v takové míře, jako je tomu v češtině, představují důležitou složku věty. Obecně se osobní zájmena používají pro určování lidí, věcí nebo skutečností. Jejich nejvýznamnější role spočívá především v určování 3. osoby. Stejně jako v češtině se ve španělštině hojně používá vykání, k jehož vytvoření je zapotřebí opět zájmen ve 3. osobě.
Používat osobní zájmena ve větě není, stejně jako v češtině, vždy nutné. Osobu nám napoví slovesný tvar. Výjimkou jsou však případy, kdy chceme na osobu klást důraz nebo když je nutné uvést, o jaký rod se ve 3. osobě jedná.
1Osobní zájmena v jednotném čísle
| Osobní zájmena v češtině | Španělský překlad: |
|---|---|
| já | yo |
| ty | tú |
| on | él |
| ona | ella |
| Vy | usted |
U zájmena tú je potřeba vždy psát přízvuk, jelikož výraz „tu“ ve španělštině znamená zájmeno přivlastňovací, tedy „tvůj“ či „tvoje“. Stejné je to se zájmenem él, kdy el bez přízvuku představuje určitý člen rodu mužského. Rozdíly si ukážeme na následujících příkladech:
- Tvojí sestru přesvědčíš ty. Tú vas a convencer a tu hermana.
- On je velmi nervózní, protože přijede šéf. Él está muy nervioso, porque va a venir el jefe.
2Osobní zájmena v množném čísle
| Osobní zájmena v češtině | Španělský překlad: |
|---|---|
| my | nosotros |
| vy | vosotros |
| oni | éllos |
| ony | ellas |
| Vy | ustedes |
V množném čísle se striktně odlišují zájmena určující ženský (nosotras, vosotras) a mužský rod (nosotros, vosotros). Podívejte se na následující příklady:
- My (ženy) máme hlad. Nosotras tenemos hambre.
- My (muži) za chvíli přijdeme. Nosotros llegamos en un momento.
- Alejandro a Pedro, vy vyhráváte! ¡Alejandro y Pedro, vosotros ganáis!
- Děvčata, můžeme si s vámi zatančit? ¿Chicas, podemos bailar con vosotras?
Zajímavostí je, že v zemích Latinské Ameriky se 2. osoba množného čísla nepoužívá. Výraz vosotros/as je tedy nahrazen 3. osobou, tedy oslovením (i slovesným tvarem) ustedes.
3Jak je to s vykáním?
Zdvořilé oslovení, tedy vykání jedné osobě (usted) se řadí ke 3. osobě jednotného čísla stejně jako osobní zájmena él a ella. Díky tomu se s ním používá stejný tvar slovesa. Stejně je to i u vykání více osobám (ustedes), které se řadí ke 3. osobě čísla množného, tedy ellos a ellas …
Vykání se ve španělštině rozhodně nepoužívá v tak velké míře, jako v češtině. Ve Španělsku je například poměrně běžné, že studenti a profesoři si tykají. Vykání se však dodržuje u osob starších či u nadřízených v práci. V některých textech se můžeme setkat se zkratkami Ud./Vd. (usted) či Uds./Vds. (ustedes). Obě tyto zkratky vždy čteme celým slovem.
Jako ukázku vykání si přečtěte tyto věty:
- Vy jste ten nový šéf? ¿Usted es el nuevo jefe?
- Manželé Gutierrézovi, vy pojďte se mnou. Esposos Gutierréz, ustedes vayan conmigo.
- Vy jste Čech? ¿Usted es checo?
- Vy všichni jste doktoři? ¿Ustedes todos son médicos?
- Jste připraveni? ¿Están listos Uds.?
