Přivlastňování

Umísťujeme vždy před podstatné jméno.

• jeden vlastník

mon / ton / son: vlastněná věc je v mužském rodě
ma / ta / sa: vlastněná věc je v ženském rodě
mes / tes / ses: více vlastněných věcí (zájmena pojící se s podstatnými jmény v množném čísle mají vždy stejný tvar, nezáleží na rodu podstatných jmen)

vlastním já: mon – můj, ma – moje, mes – moji
mon lettre – můj dopis, ma sœur – moje sestra, mes chiens – moji psi

vlastníš ty: ton – tvůj, ta – tvoje, tes – tvoji
ton tableau – tvůj obraz, ta face – tvůj obličej, tes appartement – tvoje byty

vlastní on (stejné by to bylo, i kdyby vlastnila on, ona, on): son – jeho, sa – jeho, ses – jeho
son cauchemar – jeho noční můra, sa chemise – jeho košile, ses portables – jeho telefony

Pokud podstatné jméno v jednotném čísle začíná na samohlásku, vždy se s ním pojí tvar zájmena mon / ton / son – podstatné jméno může být rodu ženského mon école – moje škola (škola je ženského rodu) mon amie – moje kamarádka (kamarádka je ženského rodu).

• více vlastníků

notre / votre / leur: více vlastníků vlastní jednu věc (nezáleží na tom, jakého rodu věc je)
nos / vos / leurs: více vlastníků vlastní více věcí (nezáleží na tom, jakého rodu věci jsou)

my vlastníme jednu věc: notre entreprise – naše firma
vy vlastníte jednu věc: votre gare – naše nádraží
oni vlastní jednu věc: leur directrice – jejich ředitelka

my vlastníme více věcí: nos voyages – naše cesty
vy vlastníte více věcí: vos trains – vaše vlaky
oni vlastní více věcí: leurs hôtels – jejich hotely

Stojí samostatně bez podstatného jména.
Z okolního prostředí ve větě by mělo být zřetelné, jaká věc je vlastněna, tvar se skládá z určitého členu le / la / les a příslišného tvaru zájmena.

• jeden vlastník

le mien / le tien / le sien: vlastněná věc je v mužském rodě
la mienne / la tienne / la sienne: vlastněná věc je v ženském rodě
les miens / les tiens / les siens: vlastněné věci (více) jsou v mužském rodě
les miennes / les tiennes / les siennes: vlastněné věci (více) jsou v mužském rodě

vlastním já: le mien – můj, la mienne – moje, les miens – moji, les miens – moji

vlastníš ty: le tien – tvůj, la tienne – tvoje, les tiens – tvoji, les tiennes – tvoji

vlastní on (stejné by to bylo, i kdyby vlastnila on, ona, on): le sien – jeho, la sienne – jeho, les siennes – jeho, les siennes – jeho

• více vlastníků

le nôtre / le vôtre / le leur: jedna vlastněná věc je v mužském rodě
la nôtre / la vôtre / la leur: jedna vlastněná věc je v ženském rodě
les nôtres: my vlastníme více věcí (nezáleží na tom, jakého rodu jsou)
les vôtres: vy vlastní více věcí (nezáleží na tom, jakého rodu jsou)
les leurs: oni vlastní více věcí (nezáleží na tom, jakého rodu jsou)

Mon chien est joli mais le tien est plus joli.= Můj pes je hezký, ale tvůj je hezčí.
Ce sont vos cadeaux? – Non, ce sont les leurs. = To jsou vaše dárky? – Ne, jsou jejich.
Est-ce tu connais ce livre? – Oui, c’est le mien. = Znáš tuto knihu, – Ano, je moje.
Mes filles sont polies, mais les siennes non. = Moje dcery jsou slušné, ale jeho ne.
C’est votre ordinateur? – Oui, c’est le nôtre. = To je váš počítač? – Ano, to je náš.